MŮJ PŘÍBĚH

Už od mala jsem měla dobrodružnou povahu. Zajímala mě především příroda. Nikdy jsem se nenudila. Každou volnou chvíli jsem trávila venku  s ostatními dětmi. Večer jsem si ráda četla. Bavily mě snad všechny žánry knih.

Vždy jsem se cítila být jiná než lidé v mém okolí.

Uměla jsem mnohem více komunikovat se svým tělem. Rozuměla jsem mu a cítila přirozeně spoustu souvislostí.

Divila jsem se, proč lidé svá těla nevnímají. Ale kdykoliv jsem o tom s někým mluvila, cítila jsem nezájem.

"Proč se zabýváš takovými blbostmi?" slýchala jsem často jako dítě.

Nechtěla jsem se odlišovat a přestala věnovat pozornost mému vnitřnímu hlasu.

Snažila jsem se přizpůsobit a žít jako ostatní.

Ale nikdy mi to vlastně moc nešlo. Věděla jsem, že život v sobě skrývá mnohem víc

​

Nevědomí

Můj život byl dříve jako jízda na horské dráze. Spoustu nadšení střídala spoustu zklamání.

Každou zkušeností jsem se něco naučila, ale stále mi hodně věcí nedávalo smysl.

Přesto jsem se kupodivu nebránila životním výzvám. A že jich bylo! 

Vždy jsem našla cestu, jak  najít řešení.  

"Ty máš takové štěstí!" slyšela jsem často. Ale já věděla, že to štěstí si tvořím já sama.

Často jsem přemýšlela nad tím, proč ostatní nevidí to, co vidím já ...

 

Uběhlo pár let .. měla jsem manžela, dvě skvělé dcery, zajímavou pracovní pozici v renomované firmě.

Byl to někdy zábavný, ale někdy také dost hektický život. Neubíral se vlastně žádným směrem.

A já věděla, že to ještě není ten obraz života, který jsem viděla v dětství.

​

Probouzení

Jednoho dne jsem zaslechla větu  "Myšlenka má obrovskou sílu."

Tato slova se mi stále vracela a já je slyšela jako z dálky, jako bych se probírala z hlubokého spánku.

Ano,  tudy přece vede naše cesta.

Začala jsem vyhledávat informace na toto téma.

Naučila jsem se meditovat. Byly mi otevřeny právě takové dveře, do kterých jsem potřebovala vstoupit.    

Jak jsem na to mohla jen zapomenout.

Uvědoměním si toho,  kdo jsme, se navyšuje naše energetická úroveň .. a Energie je klíč úplně ke všemu.

 

Začala jsem se rozpomínat na své sny z dětství.

     Stanu se zvěrolékařkou.

     Objevím lék, který vyléčí  rakovinu.  

     Budu psát knihy.

 

Malé děti mají ještě dar uvažovat  v symbolech svého předurčení.

Pod pojmem zvířata se vlastně skrýval člověk, kterého mám uzdravovat.

Probouzet jeho duši.

Ukázat mu cestu k vědomému životu .. to je ten lék, který jsem měla v dospělosti objevit.

 

Vesmír mě v té době už s naprostou jistotou vedl k hloubkovému studiu psychologie a fyzického zdraví.

Všechny své poznatky z duchovního i věděckého světa jsem postupně zpracovávala v souvislostech.

Najednou bylo jasné,  kde se body rébusu protínají a proč jsem dřív nedokázala žít tak, jak jsem chtěla.

Vznikl projekt NEObyčejný Život.